ANTIDEPRESIVUM

Mého prvního vlastního psa jsem si koupila v mých 17 letech. Štěně, fenku německého ovčáka  s  rodokmenem. Pak byla další fenka německého ovčáka, která nosila v hubě nákupní tašku a tahala na sáňkách naše malé děti. Po jejím odchodu do psího nebe jsme vydrželi bez psa asi půl roku a pak začali hledat nového společníka do rodiny. Měl být malý, abych ho fyzicky při chůzi o berlích zvládla. Měl být přítulný, chytrý, vhodný k dětem a hlavně NEPOUŠTĚT CHLUPY aby mohl být s námi v bytě. PUDL.  Menší, tak teda trpasličí. Přítulný, asi fenka. Barva, nejlépe čokoládová. Rok 1988, na výběr moc inzerátů nebylo, ale našla se. Čokoládové štěně s čokoládovým nosem, plyšový mazlík do rodiny, ale také rošťák a pojítko s námi všemi doma. První knížka o stříhání psů, první stříhací strojek a amatérské pokusy o jakési zkracování srsti. V průběhu soužití s tímto neustále zarůstajícím stvořeníčkem jsme poznali, že pokud někdy bude ještě další pes, pak jedině zase pudl. Jen s tou barvou jsem váhala. Když jsem ji koupala, vždy ze srsti tekla hnědá voda. Aha, na hnědém pudlovi není ta špína tak vidět. Provázela nás 8 let a odešla v létě po velkých povodních náhle plná rakoviny v břiše. Nikdy nikomu neublížila. Už nikdy nechceme dalšího psa.

Hned druhý den ráno skupujeme inzertní noviny a nalézáme bílá trpasličí štěňátka s rodokmenem. Ano jsou volná, jedeme si vybrat. V obýváku na zemi dovádí tři huňaté kuličky a na gauči s nadhledem vše pozoruje chlupatá bílá plyšová hračka, oči a nos jako tři černé puntíky. Jsem uchvácená, sedám si na zem a přestože víme, jak se má vybírat TO správné štěně, jedno přišlo ke mně, přitulilo se mi do klína a bylo vybráno. Pudlí slečna tak do dvou dlaní. A protože naše děti už byly velké a měly své jiné zájmy, věděla jsem, že je to společník hlavně pro mne. První knížka o pudlech. Nebyl to výstavní pudlík, ale to nevadilo, léta nás těšila jako domácí mazlík a společník na výlety. Když se stulila mezi plyšáky na válendě, nenašli by jste rozdíl. Jenom jsem nechápala, proč, když koupu bílého pudla, také teče hnědá voda. Byla milá, oddaná, trpělivá, srdnatá a nadšená pro každou blbost. První ušitý obleček do zimy. Dokonale vyplnila mezery po odletu našich dětí z hnízda. První poznatky o očních vadách a nemilosrdná diagnóza veterináře o zbytcích zraku. Po čtrnácti letech její srdíčko přestalo stačit. Zabalili jsme k ní její hračky. Misky, obojky a pelíšky jsme narovnali do tašky na vyhození.

Vydrželo to týden. Doba počítačů a internetu, zdá se snadné najít inzerát, ano ZASE PUDL, to plemeno jsme si zamilovali. Malý, fenka, ze všech barev opět vítězí bílá, ale jak si vybrat, aby byl zdravý? Určitě s rodokmenem, cíleně hledám po chovných stanicích a tentokrát se už chovatelů ptám i na zdraví rodičů štěňátek. Za pár týdnů už nadšeně běháme kolem další bílé pudličky, kupujeme psí hračky a odněkud z půdy vytahujeme tašku s věcmi, kterou jsme nevyhodili. První přihláška do pudlího klubu, první přihláška na výstavu. První střihací kurz, jejda, ten strojek, co to mám za předpotopní nářadí, a ty nůžky! Baby střih, to ne, přece nebudeme dávat psovi gumičky. No, ale co jsem stříhala předtím, mělo dost daleko i do moderny.  První výstava, tak se to s pudly dělá, no to lakování pro nás asi nebude. Ale ti lidi jsou docela fajn a jsou asi stejně ujetí jako my. První pohár a už je to.  Žádná nuda a stále důvod chodit na procházky, hrát si, česat, stříhat, něco organizovat, dělat a vydělávat. První víkend s pudlem v Podhradí. No, zkuste jí nechat dorůst bejbinu, uvidíte, že jí to bude slušet. První šampionát. Mnoho šampónů, nůžek, knížek, potřeb, nových kontaktů, cestování a poplatků. Těšení se na další výstavu, setkávání, radost i zklamání, ale i naděje a touha jít stále dál. Andílek, výborný společník a prostředník ke komunikaci. Také hřejivé teplo na klíně, příjemné doteky v pudlí srsti, oddanost a psí láska.